O všem a ničem

Takže jak jsem slíbil, napíšu článek o kapelách co teď hodně poslouchám. Některý už asi znáte, některý už třeba ani tak moc nee. I když předevčírem jsem se dozvěděl, že jsem strašně málo underground a poslouchám jenom samý známý kapely :D. Takže tady máte teda nějakej ten popík :

Začnu asi od The Bones, je to švédský punk n roll se skvělýma textama a kvalitní muzikou. Tuším že někdy teď mají mít koncert v Praze, což by bylo skvělý.

Další jsou opět Švédi, hrající trošku něco podobnýho jako The Bones, jenom to už je trošičku šmrnclý i glam rockem a těmahle věcma.....Každopádně je to skvělá kapela, ve které je skvěle vyvážená forma a obsah (o tom jsem mluvil v minulým článku...)

Švédskou trojku uzavírají Wolfbrigade.Tahle kapela je už trošku někde jinde, je to spíš taková crusťárna (ale dost profláklá). Tuším že letos hráli na Play Fast Or Don´t, ale nejsem si jistej, nebyl jsem tam :D.

Pak dost poslouchám Blitzkid. Myslím, že už jsem se tu o nich zmiňoval, takže opět žádná novinka. Hrajou takový horrorpunk, a je to fakt mazec. Možná v tom někdo může trošku slyšet Misfits, ale já bych řekl, že čím novější album, tím osobytější styl.

Pak je tu kapela hrající podobný styl jako už zmiňovaní The Bones ( no nevím, asi na to mám tak nějak náladu teď :D), jsou to amíci z Texasu a jmenují se moc hezky: Born To Lose a u nás v Brně hrají poměrně často....

Ano a pak jsou tu kapely mému srdci vskutku blízké, hrající bohulibý styl HC punku. Jenže jsem si uvědomil, že jich je moc, a proto si to nechám na někdy jindy, až zase nebudu vědět o čem psát :D.

Jinak těch kapel je už zase víc než se mi chtělo psát a tohle jsou jen ty co mně zrovna napadly (co sem v ten moment poslouchal....)

Takže o co jde? Jde o zamyšlení se nad tím, že v mnoha aspektech našeho života se setkáváme se dvěma stránkama věci a to formou a obsahem a jejich vzájemným poměrem co se týče kvality i kvantity. Celkem jsem se nad tím zamýšlel třeba u spousty kapel. Někdy se stane, že to jsou pozérci se skvělou image ale muzika stojí úplně za hovno, postoj žádný zkrátka obsah někde chybí. Pak jsou zase kapely, u kterých je to naprosto naopak. Obě dvě tyhle skupiny skupin abych tak řekl něco postrádají. Protože obě složky jsou důležitý. Spousta lidí vám bude tvrdit,že jde hlavně o obsah, ale k čemu to kurva je, když je to zabalený v otřesný a hnusný formě? Jak se pak má člověk nějak propracovat k tomu obsahu? Protože forma je to, co vás upoutá a co všemu dodává jakousi estetickou hodnotu a obsah tu myšlenkovou. Takže obojí je důležitý ( naprříklad budu mít dvojku z mýho nejoblíbenějšího předmětu - ZSV- jen kvůli tomu,že jsem seminárku odevzdal pozdě a měl jsem tam špatně řádkování,zarovnání a tady tyhle věci....). Takže shrnuto podtrženo : Pro dobrou mylšnku musíte najít odpovídající prostředek vyjádření. Tak.

A teď nějakou muziku. O tom co teď poslouchám napíšu někdy jindy celej článek.Ale poslední dobou z různých důvodů si často pouštím svoje starý alba a občas si zavzpomínám, je to prostě muzika mýho "mládí" (cca 3-4 roky zpět).A hlavně už teď konečeně pořádně chápu ty texty :D.

Slibovaná bajka.Nakonec nebyla tak dlouhá ani dobrá jak jsem si myslel, ale sliby se mají plnit, tak tadyk je :D.

Další den kuřata vlastně nijak moc nevnímala,čas pro ně plynul souvisle,bez jakkýchkoli změn.Jenom občas přišli lidi aby vzali ta největší a nejsilnější kuřata pryč.Protože si už nikdo nepamatoval,jak tomu bylo na počátku,kolovalo mezi kuřátky mnoho pověstí o tom, co bylo před stvořením klece.Nikdo jim nepřikládal moc velkou váhu,ale protože kuřata měla hodně času,často spolu diskutovala o smyslu bytí kuřete a tak dále....

Jednoho dne (ono se to tak jenom říká, ve skutečnosti tam nikdo neví,co je to den) zase lidi do klecí naházeli nově vylíhlá kuřátka.Po čase jedno toto kuřčátko, říkejme mu třeba Vilík stalo svědkem zajímavé rozpravy mezi kuřetem 1 (dejme tomu Rafelem) a kuřetem 2 ( Robertem?).Rafael tvrdil, že ,,Je třeba se odpoutat se z okovů, protože mříže nejsou pro nás dobré, že jsou dobré jen pro lidi,kteří nás porobili, zajali a teď nám jen sypou zrní a dělají si s námi co chtějí!". To podle Vilíka znělo celkem rozumně.Robert však vzápětí oponoval : ,,Ale vždyť to nedává smysl. Proč by nás pak krmili a nenchali nás chcípnout hlady?Aha?To oni nejlíp ví proč stvořili tuhle klec, proč nás v ní drží a pak odvádí neznámo kam pryč.Oni to ví nejlíp.Když odvádí ty nejstarší a nejsilnější pryč, vedou je totiž do ráje.Jednou tam dojdeme všichni!"Vilík byl poněkud zmaten, oba dva měli pádné argumenty. ,,Ale proč tedy teď musíme být zavření v téhle hnusné smradlvé kleci?Čím jsme se provinili?" Pokračoval Rafael.,,Hle buďte zticha, mně je to jedno,hlavně když mám co jíst".Ozvalo se zpoza houfu naslouchajících kuřat.Nikdo této poznámce nevěnoval pozornost a Rafael pokračoval: ,,A taky.Co když je ten tvůj "ráj" ještě horší než to co je tady?Co když je to nepředstavitelné peklo?Jak víš, co je za těma dveřma?Aha?".Vilík se začal obávat, že Rafael má pravdu.Celkem jej ta představa děsila.V hlavě mu běžely obrazy skřipců,a jiných mučidel, topení kuřat ve vařící vodě a tak dále.Robert se ovšem nenechal vyvést z míry a odvětil: ,,Proč by to mělo být horší?Proč by se tu o nás tak dlouho starali jen proto aby nás pak mohli trápit?Když někdo dokáže vytvořit takovou klec,musí být natolik moudrý, že se nemáme čeho bát ".Kuřata začala dávat najevo souhlas s Robertem.,,Zkrátka musíme lidem důvěřovat, myslí to s námi dobře!" pokračoval.,,Pošetilče.Vážně si mylsíš, že s moudrostí přichází zároveň i dobrá vůle?".Vilík věděl čemu věřit chce a čemu nikoli.Věřil Robertovi, věřil že se nemá čeho bát.Rafaelovy plány na revoluci a útěk mu přišly směšné a hlavně hloupé.Rafael tvrdil,že venku by nastal ráj na zemi, všechno by bylo všech a já nevím co všchno ještě.Jenom nějak neřekl, jak by se získalo jídlo nebo jiné nepodstatné maličkosti.......

Rafael se postupně stal vyvrhelem,kterému naslouchalo jen pár zoufalých kuřat,jenž se nehodlala smířit s mizérií jejich každodenních životů.Postupem času lidé brali kuřata ven,další sem dávali a tak dále.Zkrátka koloběh života.A tak došlo i na Roberta.Jeho následovníci tvrdili,že se odebral do ráje, a že každý kdo bude následovat jeho učení se s ním zde shledá.Rafael tou dobou spřádal utopické myšlenky o životě ve volné přírodě, kde jsou si všechna zvířata bratry (ne, nikde jinde sjte to nečetli :D).Skoro nikdo ho neposlouchal, protože kdo by bral vážně výrok jako: ,,Všechno zbyvší zrní jednoho kuřete bude předáno druhému, trpívšímu neodstatkem ".A to nemluvíme o tom, že NIKDY nemluvil o tom,kde se to zrní jako veme.Jednoho dne ale lidé odnesli i jeho.Robertovci věřili v potrestání tohoto " rouhače všech rouhačů a falešného proroka".Vilík stále pokojně přežíval namačkán na ostatní kuřata a to poslední co jej zajímalo byla otázka smyslu jeho bytí.

Lidé jej však najednou spolu s mnoha dalšími kuřaty vzali a naházeli do nějakých krabic.Z ní Vilík nic neviděl,takže nedokázal posudit jak dlouho cestoval (z klece neznal nějaké měření čase nebo tak něco....).Vtom lidé zvedli víko a on spatřil zmražená kuřecí těla stáhnutá z kůže visící po stranách místnosti.Strašně to tam smrdělo a v ničem rozhodně nepřipomínalo ráj.Kuřatům před ním byly usekávány hlavy zaživa.Vilíkovi bylo zle.Pomalu se blížila vteřina jeho skonu.Najednou se celý proces zastavil.Vilík byl zmatený.Celou síní se rozeznělo :,,Hej, Franto,pocem, mně se to nějak zaseklo bo co."Po ztřech minutách,kdy se Frantovi podařilo uvést vše do nejlepšího pořádku, vše začalo nanovo.Kuře za kuřetem přicházelo o hlavu.Vilík byl maximálně vystresovaný a když na něj přišla řada, poslední na co myslel bylo..... nic. Co bylo s jeho duší,pokud nějaká vůbec byla, nechám vám čtenářům na metafyzickou diskuzi s etickonábožesnkým přesahem.Z jeho tělíčka však teď nejspíš je bagetka s kuřecími stripsy v Albertu případně váš dnešní oběd.A to by bylo asi tak vše.

Tak tu zase jsou Vánoce.Údajně prý svátky klidu a pohody.Popravdě tohle jsou asi nejhorší Vánoce, jaký sem za dlouhou dobu zažil.Teda s dárkama sem spokojenej, to jako určitě, ale jinak o nějakým kouzlu Vánoc nemůže být ani řeč.Když se nad tím zamyslím, tak v podstatě odpovídají tomu uplynulýmu roku.Pár světlých momentů by se v něm určitě našlo,tak jako vždy, ale celý rok jsem se cítil tak nějak podivně.Tak mi příjde,že za ten rok se dohromady nic zásadního nestalo, a tak na Nový Rok budu zase tam co jsem byl před rokem, jen o rok blíž smrti :-).Nemám ani slečnu,ani kapelu ani žádnej aspoň chvilkovej job.Doufám že se to za rok změní, i když tak nějak už počítám s tím že ne :D.Na fejsu mají všichni ty statusy ve kterých rekapitulují ten uplynulej "úžasnej", "přínosnej" a "zajímavej" rok 2009.No ti, kteří jsou na tom podobně jako já tím asi moc chlubit nechcou, jen co je pravda :D.Jestli vám příjde,že si pořád jenom stěžuju, asi máte pravdu, protože když mám radost, tak většinou nemám čas nebo potřebu to semka psát, takže až se mi to zase jednou za čas pošťastí napíšu to sem, slibuju.A bajku už přepisuju do komplu,ono to zabere celkem čas když toho máte přepsat sedum A5.

Ačkoliv kapelu už skoro mám.S kamošama ze školy chodíváme hrát do školní zkušebny.Zatím nic moc,ale možná z toho něco vyleze.A nesmím si říkat že ne.Myslím že mi můj pesimismus přerostl přes hlavu.Takže.Budeme nejlepší rock n rollová kapela ve střední Evropě.Ne ne ne!V celé Evropě.A Vláďu budou mít všechny evropský 13ky vylepenýho na hajzlu.Jo! :D

A taky vzhledem k zahuštění archivu semka dám nějaký slohovky a práce do školy.Jenom tak,aby to vypadalo že toho hodně píšu, i když ne.

Jo a dole máte anketu.Jde o to,že se mi ten blog trošku změnil a vyvinul a trochu se tu změnil obsah článků, tak chci vědět o čem mám psaát,aby mi to někdo četl,protože kdybych si chtěl psát sám pro sebe, tak si píšu deníček :-).

Já vím, že jsem sliboval bajku,taky už ji mám hotovou, jen ji musím přepsat do komplu.No stejně za moc nestojí tak stejně o nic moc nepřicházíte :D.V tomhle vydání Magazínu mladé fronty (naši to kupjí,ne já) byl článek o Brnu.A jelikož jsem v tomhle městě strávil většinu svýho dosavadního života, tak jsem si řekl že bych taky mohl něco napsat.Já mám Brno rád, protože za tu dobu mi tak nějak přirostlo k srdci.Všechny ty místa znám už nazpaměť,cestu šalinou do centra taky a stejně mě to nikdy neomrzí.I když to je asi normální,pokud by člověk zrovna nebydlel ve Východním Berlíně,ve slumu v Kalkatě nebo pokud by vůbec neměl kde bydlet :D.Já jsem všeobecně známý svým negativním přístupem snad úplně ke všemu,ale tady se mi nechcou vytahovat nedostatky.Brno má ideální velkost,není to ani zaprděné maloměsto ani odosobněné velkoměsto.Je tu všechno co člověk potřebuje,ať už ho baví cokoli.Jsou tu celkem dobrý kapely a když se projdete od nádru na českou,vždycky potkáte aspoň jednoho známýho :D (krom druhé až šesté hodiny ráno...).Neříkám že bych tu chtěl zkejsnout až do smrti, to asi ne.Ale i když budu žít někde jinde,vždycky se do Brna rád vrátím, protože jsem tu prostě doma.Nikdy jsem nebyl vlastenec, nikdy jsem k Česku neměl nějaký zvláštní vztah, krom toho že se tu všude pohodlně domluvím.Kdežto Brno mámfakt rád.Samozřejmě nejde jenom chválit, jenže věci,který se mi tu nelíbí, s těma jenom těžko něco udělám.Leda se můžu modlit aby Kometa zkrachovala :D.

Takže kdybych to měl shrnout,jsem rád že tu bydlím :D.A jak zpívají Red Hot Chilli Peppers v jedné z mála písniček co od nich mám rád :

Sometimes I feel like I don't have a partner
Sometimes I feel like my only friend
Is the city I live in, the city of angel
Lonely as I am, together we cry

I drive on her streets 'cause she's my companion
I walk through her hills 'cause she knows who I am
She sees my good deeds and she kisses me windy
I never worry, now that ain't a lie.

Moje lenost nezná mezí,ale už přemýšlím nad novým vzhledem, tenhle je tu už aspoň půl roku tak by to chcelo změnu.Navíc teďkon nemám tolik času psát, takže se tu azse hovno děje no co nadělám....

Každé ráno když mně vzbudí budík jsem nasraný.To asi kdyždý.Ale dost často je to právě kvůli tomu, že jsem měl rozesněný nějaký skvělý sen, a nejradši bych zůstal spát a dosnil ho.Jenže musím vstát do hnusené reality všedního dne.Za uplynulej týden jsem měl celkem zajímavé sny a pomocí snáře jsem si je vyložil.No zase tak nový věci jsem se o sobě nedozvěděl,ale určitě je dobrý vědět co se vám děje v podvědomí.Celkově mně snění celkem hodně fascinuje,onehdá jsem viděl upoutávku na film o člověku, co ve chvíli kdy zjistil že je ve snu se neprobudil, ale dál pokračoval ve snění.Takže si vytvořil skvělej vnitřní svět a ten reálnej tak nějak opomíjel.Jak to skončilo nevím,film jsem neviděl.Tuším že se tomu říká lucidní snění nebo tak nějak a chtěl bych to zkusit.Ale bojím se, abych neskončil uzavřenej ve valstním vysněným světě :D.

A z knihovny jsem si půjčil knížku o surrealistech.Je tam vždycky obrázek a k tomu stránky popisu jak malíře,tak i toho díla.Dost často mně teda ty obrazy příjdu spíš kubistický nebo expresionistický,ale zase nemusíme všecko škatulkovat,že :-).No co je to surrealismus snad nemusím vysvtělovat.Celkem mně to zajímá když teď tak prožívám ty sny :D.......Vlastně nevím co jsem tímhle článkem chtěl sdělit.Musím uznat,že moje články mají co se týče kvality určitě sestupnou tendenci :D.Je to prostě vždycky jenom nějakej nesouvislej proud myšlenek.Možná bych tomu pro příště mohl dát nějakou formu, třeba bych mohl sesmolit nějaký fejeton nebo bajku :D.

Teď poslouchám Bouncing Souls,čtu Utrpení mladého Werthera (dozítra to musím dočíst,ale už jen 10 stránek....), a asi bych se měl učit biolu,bo zítra píšu.Ale kašlu na to, a radši napíšu článek na blog, protože ke mně právě došla jakási inspirace nebo co.Dneska jsem s jedním kamarádem ze školy řešil slečny,vztahy a tak dále (no je to celkem častý téma hovorů nejen s ním,ale valstně skoro s každým, až na pár vyjímek....).Už dávno mi došlo, že se vlastně hrozně lehko platonicky zamiluju.A pak z toho nic není.Ale při jednom mým filozofování ve stavu přiopilosti jsem došel na to, že prožít a užít si život je věc emocí a pocit a v žádným případě rozumu nebo nějakýho chápání.Prpstě to musíte cítit.A to co cítíte vám nikdo nemůže vzít ani logicky nějak vyvrátit.A když vám řekne,že je to jenom chemická reakce, tak mu řekněte, že je to určitě příjemnější chemická reakce než ty sračky co do nás hustí ve škole.

Ale abych neodbočoval.Určitě bych neřekl, že jsem v oblasti o které mluvím nějak úspěšný,to v žádným případě.Ale špatný je,že si za to často můžu sám.Ale já se tady nechci rozepisovat o mým zoufalství.Vlastně ani nevím co byl záměr mýho článku.Asi se jenom zmínit o něčem nad čím teď dost farám (jak by řekla *T*).Jestli třeba existuje někdo, kdo by pro vás byl úplně pravý protějšek, nebo ne?Já nevím.....Ale mám chuť se teď zamilovat,protože se mi to už dlouho nezadařilo.Tak mi držte palce :D.

A omlovám se, že ten článek nemá hlavu ani patu ani myšlenku, je to jenom takovej chvilkovej výlev pocitů.....

A tadyk je ještě ten vál od BS, má text kterej bych nikdy nenapsal líp:

I don't know what other people see
or what they think is love
But i know what it means to me
I fall in love so easily
And it's hard to let your guard down
Something you never wanted to
I gave you my love and if you turned away
I guess i'd be screwed, but...

I'm a hopeless romantic
You're just hopeless

Beer and wine does me fine but
it doesn't always do
When i get back up and dust off
I always come back to you.
I'm my own man with my own plan
I can't do the things you want me to
I'm kinda lazy and i kinda stink
But i'll clean myself up for you

Tohle řekl kovboj v jednom mým (nejmenovaným) oblíbeným filmu.Jde o to, že občas se v životě nedaří a občas jo.U mně je to spíš tak, že jsou období kdy se necítím dobře a jsem v psíchu s obdobíma, kdy na to prostě akorát seru.Poslední dobou se mi vážně moc nedaří,jen co je pravda.Možná je to jenom debilní ublíženecká póza, ale mně to tak vážně příjde.Nevím ejstli znáte ten pocit, když poserete na co šáhnete, ale já ho mám pořád už aspoň 16 let :D.A nejhorší je, se při tom dívat na ty lidi co jim to všechno tak skvěle jde...(závist).A když ne všechno tak apsoň něco, prostě něco o čem si můžou říct že jsou v tom fakt dobří a že jim to prostě skvěle jde.No a já si to prostě říct nemůžu :D.To určitě není moc dobrý zjištění.Takže jenom čekám až zase já poseru ptáka (není tam žádný si....:D).

Taky si připadám celkem ztracený,tak nějak nemám žádnej cíl momentálně a tak.Prostě sem to potřeboval napsat.

Napadlo mně vybrat pár písniček/interpretů,o kterých byste nikdy neřekli,že by se mi mohly líbit a líbí se mi :D.Plánuju pokračování,ve kterým bude i anketka, protože dlouho tu žádná nebyla.Původně jsem chtěl napsat něco hodně hlubkoýho,nutícího k zamyšlení (v úvahu připadala buď esej o mým zouflaství nebo článek o feminismu/mým pohledu na celej problém) ale nějak na to nemám chuť, už tak mám teď dost starostí.Takže si radši poslechnem nějakou mjúzik.

Vždycky sem měl rád Mobyho, už od dob co jsem ho viděl kdysi v TV (bylo mi asi 7 nebo 9 nebo tak nějak.....).Obecně moc elektronickou muziku nemusím, ale Mobyho mám rád, možná je to tím,že začínal na kytarový hudbě..... Tohle je skvělý video i muzika, není to žádná tuctucárna, ale taková hezká melodická písnička.....

Stejně tak moc nemusím 80tý léta až na pár vyjímek.První je tahle písnička od Eurythmycs, nevím proč,ale má pro mně takovou zlváštní, podzimní atomsféru.Ostatní jejich písničky taky nejsou zlý,ale tahle je fakticky nejlepšešejčejší.

Ano, a pak je to určitě pán v černém,Johnny Cash,jednak jsem o něm viděl film a jednak má dobrý vály :D.Je to asi tak jediný country který můžu poslochat aniž bych měl žaludeční nevolnost....

Sice nemám rád country,ale zato mám hodně rád blues.Tak nějak se mi to prostě líbí, je to takový přmočarý a na nic si to nehraje.

A nakonec, elektronickou hudbu sice moc nemusím,ale tohle je fakt luxusní:

A to by bylo tak všechno,doufám že se máte dobře a když už tu jste,nechte mi tu komentář,ať vím kdo misem leze :D.