Prosinec 2010

Dekadence?

30. prosince 2010 v 15:18 | D |  Moje názory atd.
Tak jsem zase hloubal a hloubal. A zděsil jsem se jak je dnešní společnost hrozně zhýčkaná. A obzvlšť pak naše, mladší generace. Co chcem,máme. Máme co jíst,máme vzdělání, celkem slušnou životní úroveň, celkově žijem v komfortu. Samozřejmě jsou rozdíly,ale pro člověka ze střední afriky dejme tomu jsou naprosto zanedbatelný. Nechodíme na vojnu,můžem chodit v čem chcem a dělat mraky věcí o kterých se třeba našim rodičům ani nesnilo.
Nechci to nějak hodnotit,jen poukazuju na to, co je prostě fakt. I dkyž moc lidí si toho nevšímá a berou to jako samozřejmost. Jsou toho mraky těch různých vymožensotí, některý věci se nemění, ale celkově si žijem čím dál líp. Můžem doufat že to bude jen lepší a lepší, ale pořád je hodně lidí, kteří musí srát do dír v zemi pokud mají z čeho.....
Člověk se pak cítí pomalu proviněnej za to jak a kde žije. Takže je lepší na to nemyslet, protože koneckonců, svět je to co vidí člověk sám. To je jeho realita. A to že dík médiím a globalizaci do dvou minut každej ví co se děje na druhým konci světa, to trošku komplikuje.

Jediný co se dá dělat je trošku omezit konzum, nežít jako prase a být úspornej pokud to jde.  Jenže je daleko jednodušší na to srát. Jídlo co se vyhodí v západní evropě za jeden rok by prej nasytilo celej zbytek světa. Super, tak tady to krásně vidíme. Problém je v tom, že takhle to určitě dál nepůjde. Ale ono je to vlastně dobře, nám se možná časem životní úroveň důsledkem geoekonimockých změn sníží,ale zas se přilepší lidem v asii a tak....
Jen původně jsem chtěl říct, že my, lidi 21století tady v Česku,kteří všechno máme, nemáme motivaci nic moc dělat. A co se nerozvijí, to upadá, jak prosté. Stagnace neexistuje, v přírodě ji nenajdeme. Tam je buď jen růst,nebo úpadek.

Celkem to připomíná Řínmskou říši před rozpadem, někdy v 3. nebo 4. století. Sice jsou trošku jiný podmínky,ale historie se opakuje. A ta naše slavná civilizace skončí tak jako všechny ostatní, není důvod aby to bylo v něčem jiný. A to je asi všecko. Musím sem víc psát.  Zatím.